na Blog.cz

Nazdárek :-) Během doby, co jsem zde nebyla se podle mě toho změnilo až moc. Tenhle týden? Chaotický, smutný, zklamaný,pláčivý, prosmátý. Prostě zase ta normální směska, co zná většina z nás :-) Zjistila jsem, že kamarádky mám velmi ráda, ale u kluka kamaráda by se mi to, co se přihodilo nestalo!!! Ale to je jedno :-) Bylo to prsotě pouze tkaoév poblázení a ono se to zvrtlo :-) Dneska ségra odletěla do Ameriky. Je to zvláštní. Je mi smutno, pociťuji strach, ale také závist, že se někam koukne. Ano, přeji jí to, ale znáte to. Taky bych ráda nasedla do toho letadla a zamávala ze shora. Njn, nic tkaového se konat nebude. Jenže nevím, jak to zvládnu. Budou to skoro čtyři měsíce a to je podle mě šíleně dlouhá doba. Zajímalo by mě, co se během toho stane. To každopádně zjistíme. Dneska ve škole byla celkem pohoda, až na výměnu názorů mezi mnou a mým třídním. Prostě jsme si nesedli a jde to dost vidět. Jenže on neuznává jiný názor, než ten svůj a podle něj ostatní mají špatný. Zajímavá teorie :-) Ale co, za dva týdny se vidíme naposled a tím pádem i se svými spolužáky. Nevím, je to zvláštní pocit. Na některé jsem si prsotě navykla až moc a budou mi strašně chybět. Každý jdeme na školu do jiného města. Aspoň, že Keni zůstává :-) Snad mě přijde za rok potěšit zprávou o přijetí :-) Asi budu brečet, až rozpustíme ten náš sněm. Ve třídě, co nyní navštěvuji jsem chvíli. Bude to jeden školní rok a přesto jsem si na ty lidi zvykla. Některé mám ráda hodně, některé méně a jednoho-dva nemám ráda. Přesto to bude zvláštní. Najednou říct: Čau, tak se mějte. Netěším se.

Jestli nemáte někdo co číst doporučuji autora Eda McBaina. Přečetla jsem jeho tři knížky a všechny mě zatím zaujaly. Napínavý příběh, akce a poutavý příběh. Tohle očekávám a detektivky právě od Eda tohle splňují :-) Tak neváhejte a zajděte do knihovny :-) Padají mi oči, jdu spát. Mějte se krásně a pa a dobrou :-)

Muž staršího věku si s hlasitějším povzdechnutím sednul na starou lavičku, co je na nádraží již pár let. Ještě teď si pamatuje, že když byl mlád sedával na stejnou sedačku se svými přáteli a pokuřoval jednu cigaretu za druhou. Vesele se pousmál a zamyslel se, že si již pěknou řádků let nedal tuto nikotinovou látku do úst a stále mu to nechybělo. Ze svého snu ho probudil smích děvčat, jenž se hrnula za stejným účel jako muž, tedy v poklidu si sednout a počkat na vlak. Dvě z dívek na nic nečekala a usadila se. Další dvě na něj jen hleděly a pokukovaly po nástupišti. Muž s vousy na bradě galantně položil svou tašku na zem, aby si další dívka mohla uvelebit. Začalo jejich tlachání o ničem a on se zájemem poslouchal, jak tyhle patnáctky plánují své prázdniny. Jedna očividně na dovolené strávené u moře měla za sebou a černovláska básnila o tom, že již příští týden pojede za zážitky ona. Postávající blondýnku nejspíš začaly bolet nohy a tak se posadila na klín černovlásce. Chlapíkovi vedle nich se vytvoil na rtech úsměv. Plavovláska si začala stěžovat, že své dva měsíce volna stráví pobíháním po hospodě a bude plnit přání ostatních a nejspíš ze stresu nad touto představou vytáhla cigaretu z tašky. Hnědovláska, co se zatím moc nevyjadřovala se optala, jak dlouho již kouří. Dívka s cigaretou se započítala potom vše vyhodnotila: čtyři roky. Ona sama dívka se zdála být taková ta zkušená, nebojácná a padájící do všeho po hlavě nejodvážnější. Vyhrnula si tričko až k prsům a s cigaretou v ruce pořádala hnědovlásku o podrbání zad. Ona ji vypomohla za pouho jednu věc a to dát si s ní cigaretu. Muž se zadíval na ty dvě. Již od pohledu vypadaly jako kuřačky a velké živly. Ty vedle nich se jen smály a kde kdo je typnul na veselé osoby. Dál vedly nenucený rohovor o svých problémech, škole a prázdninách. Dokonce vypadalo, že jim ani nevadí, že má vlak zpoždění. Jejich konverzace byla až vyrušena příjezdem dopravního prostředku, který dvě dívky odvezl do jejich domovů. Pán i se svou taškou nastoupil do vagónu a na tváři mu stále zůstával úsměv.

...To nic .. jen mě zaujal dnešek a naší návštěvu nádraží. A tak jsem to musela napsat. Ve svém novém tričku, jenž má být vzpomínka na školní léta na základní škole.

Při jedné záchranné akci došlo k tomu, že na vrtulníku se na jednom laně rukama drželo deset manažerů a jeden inženýr. Vyšlo najevo, že lano není dost silné na to, aby udrželo všechny, a jeden se tedy bude muset dobrovolně pustit, aby zachránil ostatní. Dlouho diskutovali, kdo by to měl být. Nakonec promluvil klidným hlasem inženýr, že on se tedy dobrovolně pustí. Inženýři jsou zvyklí všechno obětovat pro firmu, nestěžovat si, dělat přesčasy zadarmo, zanedbávat rodinu atd. ... Když skončil svou řeč, všichni manažeři mu zatleskali...

Raději bez komentáře :-D
zdroj

Všechny vás zdravím :-) Překvapivě, ale ani nevím, proč to dělám. Prostě jde mi to pod ruku :-) Kdyby jste se někdo ptal, jak se mám, tak vám to povím .. Bezvadně :-) Včera jsem byla na koncertu a spokojenost? Úplně maximální. Hráli dobře, tancovalo se skvěle a lidi super :-) Na čom, že jsem to byla? Na Tlusté Bertě :-) Navíc u mě spala kámoška, takže dobrý dva dny :-) Taky se vždycky na něco těšíte? A ono to tak rychle uteče:-) Nespravedlnost. A zase jsme u toho času :-) To snad není možné, jak se buď vleče na posledním místě mezi běžci a nebo vyhrává a všichni koukají jak puci, jak to mohl dokázat. Jediná nevýhoda koncertu? Strašně jsem smrděla, jenže to vám vůbec nevadí. Jste tak veselý :-D Zjišťuji, že je mi poslední dobou nějaká zima :-) Pravda, dneska to bude tím, že mám na sobě tílko a tepláky, ovšem celý rok mi nějak mrznou ruce :-) kdybych uměla zpívat, tak mě znáte z nějaké rockové skupiny. To se však bohužel nestane, jelikož neumím vidat ani jednu hezkou hlásku ze svých úst. Včera dokonce probíhalo tkaové usmíření :-) Ten koncert za to opravdu stál :-) Bože, zase bych někam šla :-) Překvapivě tady poslouchám hudbu a je mi tak nějak hezky :-) Příjemný pocit :-) Vím, některé věci by mohly být lepší, jenže na druhou stranu se zas tak špatně nemám. Ve čtvrtek před koncertem na mě dopadla ta hnusná nálada, kterou z celého svého srdce nenávidím. Naštěstí opadla a zas bylo fajn. Myslíte, že jde mít perfektní život? Nebo aspoň týden? Čím dál tím víc nad tím pochybuji. Ano, jeden den ještě tak ano. Ale sedm? Ne! To nejde. Tedy alespoň mně se to ještě nestalo. Ale tak, život mám před sebou tak uvidíme, jak to všechno dopadne. Třeba vám tady někdy napíšu, že ten týden byl bez chyby. Vám je to jedno, ale mně ne. Jsem zvědavá a zvědavost ke mně patří. Nebyla bychto já. Stejně tak jako kdybych se celý den nezasmála :-)

Ten pocit je zvláštní. Ano, velice. Myslíte na něj, jste z něj mimo, těšíte se na něj. A přitom se ani neznáme. Byl to jenom pohled a úsměv a já jsem naprosto hotová :-D Nejde mi z hlavy. Nikdy jsme si nepovídali, pouze jsem ho třikrát viděla. A víte, co? Já vám to musím říct, mám na něj ICQ! A když tak čtu, co píšu, říkám si, že jsem opravdu mimo. Často o něm mluvím a nejraději bych se s ním opět nenápadně viděla. Jsem asi pochybná.

---> Občas si říkám, že to co vidím, nechci vidět. Je to hrozný pocit. Asi na to nikdy nezapomenu. Ty zkušenosti, které jsem díky tomu získala neztratím. Vy nevíte, o čem mluvím, nechci to tady rozmazávat, protože nikdy nevím, kdo si to přečte, ale hlavní je, že o tom vím své a nikdy to neudělám.

---> Dnes večer jsem zjistila další věc. Jsem strašná krá*a a jsem z toho úplně hotová. Myslela jsem, že jsem trochu divná a ujetá, ale že je to až tak špatné? Ani jsem nad tím moc nepřemýšlela. Asi většinu lidí v mém okolí musím deptat a zraňovat. Je mi to líto aneb hned se všem omlouvám, kterým jsem ublížila. Je mi to moc líto, opravdu:´( Tenhle život je tak složitý. Někdy si říkám, jak se mám skvěle a den na to tady skoro brečím jako dítě nad zmrzlinou, co mu spadla na zem. Možná, že kdybych neudělala tak trhavý pohyb, možná bych tu ňamku zachytila. Ale ne, nestalo se a já budu muset koupit další. Nechci si kupovat stále nové. Jenže i když nechci, tak stejně dobrůtku sním a je po ní. A tak je to i s lidmi, odejdou z našeho života buď pozvolna anebo rychle, tak že nevím jak. A my si musíme najít nové přátelé, aby jsme neumřeli na samotu.

Po delší době jsem se rozhodla udělat nový design těchto stránek. Popravdě, počítejte s tím, že se asi brzy změní. Podle mě není moc zajímavý, avšak aspoň nějaká změna :-) Zkusím se překonat a časem uděla další, i když to jsem si říkala, když jsem sem vkládala předešlý. No a to je k tomu vše.

---->

A jinak co u mě? Ani vám nevím. Vlastně ano, miluji zmrzlinu a nehorázně moc, kdo jí bude chtít koupit, tak mi řekněte. Já tam klidně pro ní sjedu i teď :-D Nezdá se vám že venku je nádherně? Ty stromy jak rozkvétají a jsou zelené a kytky taky rostou a všechno bude fajn. Tenhle svět je tak zvláštní. To by jeden nevěřil :-D Někdy si říkám: WoW, tady je to pestré :-D Ve čtvrtek jede naše třída na výlet. Nejedu, nechce se mi a mám k tomu své důvody :-D Teď určitě zním tak vážně :-D Kecám :-D Dneska jsem dostala jedničku ze zpěvu. Jsem to ale šikula:-D Ale já to zpívání opravdu miluji a přitom to neumím, jenže to MĚ netrápí. Mělo by? I kdyby - Je mi to jedno! Dneska jsem zaspala, ani nevím, jak se mi to podařilo :-D Nechce se mi teď řešit nic složitého a proto? Proto raději končím, mějte se tady nádherně a užívejte život plnými doušky než se udusíte.

Dneska jsem vstávala v půl jedenácté a jsem krásně vyspalá. Mám ten pocit ráda, cítím se svěží, že bych něco dělala, asi se zvednu zachvíli od PC a půjdu si tady poklidit. Taky jsem si říkala, že bych se mohla kouknout na školu, jenže nevím jestli se k tomu nakonec dostanu. Nějak na ní poslední dobu kašlu. Seděla jsem nad dějákem několik hodin .. Výsledek? Prý neumím anglicky :-L Poslední dobou se mi zdá, že některá slova mého učitele jsou dosti neoprávněná.

Zjišťuji, že mám až na pár věcí perfektní život a niktekrak to neuceňuji. Dneska mi naši platili dovolenou k moři, kam jedu s kamarádkama, dávali kapesné,mám i kamarády, ve škole jsem se sice známka trochu zhoršila. Rodičům se v to první chvíli vůbec nelíbilo, ale tuhle jsme o tom mluvili s mamka mi řekla: Hele, Leni, neřeš, to. Po prázdninách jdeš na OA a tam se budeš snažit od začátku." A já jen tiše přikývla. Oni pro mě dělají všechno. A co za to chtějí? Převážně nic, jen abych jim v sobotu pomohla s úklidem. Včera mě nepustili na diskotéku, nejdřív mi to bylo líto a potom za mnou přišla opět mamka a ujistila mě, že si o tom dneska promluvíme. Prostě život mám jednoduchý a já si na něj občsas stěžuji. Jenže ono trápení kživotu patří, jinak by to byla pohádka! A tak až budu mít blbou náladu a přečtu si tohle, budu si říkat, co jsem to vymyslela za hovadiny. Vždyť přece můj život je tak těžký.

Hudba k poslechu: David Grey - This Year Love

... A tak stejně umřeme, ať chceme nebo ne. Nejspíš se nás nikdo nezeptá, jelikož kdyby ano, nejspíš by aspoň někteří řekli: Ne, nechci pryč. Většina z nás chce, aby se na jejich osobu nezapomnělo. Avšak, co proto děláme? Čím dál tím víc se mi zdá, že nic. Nebudu dnešní mládež kritizovat, jelikož do ní též patřím a nic jsem ještě nedokázala! Ale tady silný pozor! Jak mohu něco dokázat, Jak můžu spasit tenhle svět? Jak můžu pomoci? Jak můžu zapříčinit, aby si na mě někdo i po smrti vzpomněl? Je mi patnáct let a opravdu si nemyslím, že jsem již tak zralá, abych předváděla bravůrné skutky, nad kterými by rozum stál. Můj učitel nám neustále opakuje, že jsme nic nedokázali! Ale co jsme mohli? Chtěla bych vidět jeho v patnáti, jak svět zbavuje špíny a zla! Proč je nám to tedy vyčítáno?

Hudba k poslechu: Queen - The Show Must Go On

Jdou pytel a hovno do sklepa a hovno říká:jéžiš tady je tma jak v pytli!!!a pytel na to:no já taky vidim hovno!!

.. neberte to oslovení vážně

Čas plyne a já se v něm občas docela dost ztrácím. Někdy si říkám, že už jsem přece velká a všemu tomu rozumím, jenže pak BUM a BÁC! A já zase ležím na zemi s rozbitýma kolenama a volám maminku. Hm, kdybychom tomu dali dnešní podobu, tak by to bylo podobně, akorát nepadám na kolena, avšak na hubu a nevolám mamku nýbrž moje kamarády. Ne, nebylo by to tak, že bych se svou mamkou měla špatný vztah, ale znáte to asi, lidé ve vašem věku některé problémy vidí podobně jako vy. Jenže ono se jinak padá do trávy a jinak na tvrdou asfaltku. Ale dost těhle řečí :-)

Udivuje mě, že stále moc nemyslím na léto, jasné, sem tam ano, ale že bych plánovala všechno a mám program do posledního dne krásných letních prázdnin, to se říci nedá. Ono to přijde, já tomu věřím, musím opravit pár známek a bude to. Jenže horší je, že ono se učí teď hůř, jelikož jsem přijatá na školu a te lenost. Ouvej! Co si budeme psát? Známe to :-D Ale to počasí .. kráása, nic jiného se nedá říct. Příjemných 24stupňů a občas prolétne větřík. Zjistila jsem, že mi nejdou slucháítka. Já si zapnu mp3 a nic. Opravdu nic! Hrůza, ale já to zvládnu :-D No nic, končím :-D:-D